13.01.2022 16:45
„Kdyby celý Fialův kabinet odcestoval do USA, nikdo si toho ani nevšimne.“ Publicista, básník a textař Marek Řezanka se obává nejhoršího. „Zbídačení lidí, vyvolání masové frustrace a zloby. Nekompetentnost a výsměch těch „u kormidla“,“ předpokládá. Popisuje to, jak Jan Farský bojuje, aby se mohl stát ještě kovanějším a spolehlivějším americkým kádrem. V jeho odpovědích pro PL také zaznělo: „Děsí mě množící útoky na jeden z právních základů naší existence jako samostatného státu, na dekrety prezidenta republiky, Edvarda Beneše.“
Foto: Hans Šembera
Popisek: Demonstrace zemědělců před Úřadem vlády proti zemědělské politice současné vlády a nespravedlivému přerozdělování financí v tomto sektoru
reklama
Co ukázaly první týdny vládnutí kabinetu Petra Fialy? Jaký je Váš dojem?
Potvrzuje se, co mnozí z nás v
případě nástupu kabinetu P. Fialy k moci očekávali:
1)
Tento kabinet je složen z řady nekompetentních ministrů
(například Lipavský, Rakušan, Válek), ale jako naprosto
nekompetentní se projevila i předsedkyně Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová (zařadila
se po bok P. Novotného, jenž hrozil ruskému ministrovi
zahraničních věcí šibenicí, svým veřejně sděleným přáním,
aby představitel cizí země zmizel).
2) Občanům se mocně utahuje opasek, zatímco jiní hlasitě mlaskají a chovají se vyloženě „papalášsky“ (učitelé dostali žebračenku, státní úředníci nic, ruší se řada výhod pro občany z doby vlády minulé, mimo jiné podraží i dálniční známky“, ale nové pašalíky se vesele vytvářejí).
3) Politika není podřízena zájmům občanů České republiky, ale zájmům mocenské kliky USA (kam se jede učit ještě více ohýbat J. Farský) a potomků německy mluvících občanů Československa hlásících se k odkazu K. Henleina, kdy lidé jako L. Rakušanová volají po zrušení pro náš stát klíčových dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše.
4) Naplno se ukázalo, že to není Rusko ani Čína, kdo zde financuje média a pořadatele protivládních demonstrací. Kdyby tak tyto země činily, muselo by být nyní na náměstích plno lidí, kteří se budou bouřit proti finančním machinacím politiků ze STANu, které se dotýkají i ministra vnitra, V. Rakušana, či kteří budou protestovat proti čistkám, jež se mimo jiné týkají i vědy (kdy byl M. Hrubec lživě označen za čínského agenta – a na to konto zbaven funkce). Není tomu tak. Nejsou finance. Není, kdo by takové demonstrace organizoval – a kdo by o nich veřejně mohutně informoval. Profesionální demonstranti s podporou ČT, tedy Minář a Roll, v tichosti sbalili své kufry. Co vadilo u Babiše, je náhle u „změny“ v podobě pětikoalice v pořádku.
5) Ti, kdo vykřikovali, jak na vše mají recept, nyní předkládají jeden chaotický nekoncepční návrh za druhým, a například energetická krize se nadále prohlubuje, místo, aby se řešila.
To vše je doprovázeno pohrdáním právem, koaličních smluv a v neposlední řadě pohrdání námi, občany. Upřímně – kdyby celý Fialův kabinet odcestoval do USA, nikdo si toho ani nevšimne.
Jan Farský, velmi výrazná osobnost hnutí STAN, překvapil, když informoval, že odjíždí na půl roku studovat do Spojených států. Poslanecký mandát si nechá. Co Vy na to?
Mnohem zajímavější, než co já na to, by bylo vědět, co voliči „PirStanu“ a „Spolu“ na to. Smysl existence Fialova kabinetu spatřuji v jediném: Že i voliči „Demobloku“ konečně prohlédnou. My ostatní si to holt musíme prožít s nimi. To už je méně pozitivní.
V rozhovoru s Kateřinou Frouzovou pro Aktuálně.cz 22. 5. 2018 použil Jan Farský několik nabubřelých frází.
Některé z nich stojí za to si připomenout:
„Demokracie je úcta k pravidlům, a ne to, že si pravidla nastavím tak, aby mi vyhovovala. V tom je Babiš mistr."
Podobné vzletné fráze však neslýcháme pouze od pana Farského. Zaznívají napříč slepenou pětikoalicí – a jejich nositeli jsou podobně „důvěryhodní“ lidé jako pan Farský. Například pan Rakušan, který před volbami vesele vyzýval ke kroužkování, byť věděl, že dohoda s Piráty takové jednání výslovně zakazuje.
Za vše zlé mohli pouze dva lidé: Miloš Zeman a Andrej Babiš. To měli být ti lumpové a lháři, zatímco svatá pětikoalice měla zosobňovat kýženou změnu ke kultivovanosti, civilizovanosti a odbornosti. Tak to do nás aspoň cpala mainstreamová média včetně České televize – a bohužel určitá část naší populace těmto legendám a báchorkám uvěřila.
Kdo dnes panu Farskému ale může věřit nějakou „úctu k pravidlům“? Svým jednáním, kdy si chce ponechat poslanecký plat a současně se účastnit asi osmiměsíční stáže v americkém Oregonu, se základním pravidlům slušnosti z vysoka vysmívá – a navíc si vše nastavuje tak, aby to vyhovovalo právě jemu. Byl to mimo jiné i Farský, kdo velikášsky prohlašoval, jak tuto zemi spasí: „Máme co nabídnout, máme dlouhodobé kvalitní vize, které zvýší kvalitu života všech občanů Česka. Pokud si lidé budou chtít vybrat sice lhavého, ale mesiáše, tak proti němu nikdy nebudu tvořit alternativu tak, že bych lhal víc nebo sliboval víc. A bude to na voličích."
Farský patří k těm, kdo skoro do každé věty vměstnají něco o tom, jak se nemá lhát. A že on je samozřejmě tím čestným neposkvrněným skautem či junákem, který by se k podobně odpornému jednání nesnížil. To je rovněž důvod, proč mnoho našich občanů včetně mě prázdným floskulím o demokracii, svobodě a pravdě z úst naondulovaných a našňořených panáků nevěří. Teď přece vidíme vládní „dlouhodobé kvalitní vize“ v praxi. Hovořit potom o zvýšení naší kvality života, když kroky vládního kabinetu jsou vzhledem k občanům neúprosně asociální, je arogantním výsměchem.
Pan Farský nás stokrát ujistí, že by nikdy nelhal – a pak z něho vypadne, že o svém odjezdu nevěděl, byť realita je opačná. Hlavně, že v minulosti prezidenta republiky opakovaně tituloval nepravdivou nálepkou „soudem uznaného lháře“. Jen vycítil šanci, aktivoval by ústavní článek 66, aby současnou hlavu státu za každou cenu odstranil. Jan Farský je totiž přesně takový kádr, jakého v USA potřebují. Bezmyšlenkovitě papouškuje oficiální verze určitých událostí, třebaže fakta mluví jinou řečí (stačí si připomenout kauzy jako „otravu novičokem“ či „terorismus ve Vrběticích, kdy tam ruští agenti údajně nevtrhli jednou, ale hned dvakrát s poměrně výrazným časovým rozestupem).
Jan Farský patří k těm, kteří znají „pravdu“ bez důkazů. Naopak, hledání důkazů pokládají za lež. Osobně tak trochu nechápu, co víc ho mohou ještě v Oregonu naučit. A již vůbec nechápu, jak to, co ho tam naučí, bude přínosné pro naši zem, o čemž nás pan Farský od rána do večera ujišťuje.
„Já se v boji proti Andreji Babišovi nestanu Andrejem Babišem“, hlásal hrdě Farský.
Nyní bojuje za to, aby se mohl stát ještě kovanějším a spolehlivějším americkým kádrem – a současně, aby mu neunikla nějaká ta koruna doma. Předpokládá, že kněží už v kostele svým ovečkám vysvětlí, že pan Farský se jde školit pro jejich dobro – a aby byl svět hezčí, mírumilovnější – a aby se civilisté po celém světě vraždili s ještě větší intenzitou v zájmu lásky, pravdy a humanity.
V jiném rozhovoru, tentokrát s Janem Hamerským pro Peníze.cz ze dne 18. 12. 2018, se pan Farský líčí jako mesiáš: „Neumím lhát, kompromisy se mi blbě dělají a syčáci jsou pro mě syčáci a nebudu s nimi nijak kooperovat. Měl jsem pocit, že mi skaut bere rychlost. Zpětně po dvanácti letech mně naopak dal svobodu ve chvilkách, kdy jsem mohl podlehnout touze po zkratce, která se vám mnohdy v politice nabízí. Že s někým uděláte obchod, který vás někam posune rychleji.
Ty zkratky často vedou do pekel. Je to zavazování se službami a protislužbami, a když už toho je moc, tak vás to spoutá předivem, z kterého se nedostanete. V takových chvílích pro mě byly hodnoty skautingu nesmírně cenné. Radši prohraju příští volby než nebýt schopný před lidi předstoupit s otevřeným hledím a říct jim svůj názor nebo ztratit svobodu. To je jedna z nejhorších věcí, co se v politice může stát. Tak dlouho děláte obchody, až si vás někdo vodí jako figurku. Já svobodu pořád mám a můžu komukoliv říct: „Je to v rozporu s mým přesvědčením.“ Nikdo na mě nemá páku.“
Jan Farský přitom figurkou zjevně je. Je členem amerického think-tanku The Aspen Institute Central Europe. Osobně se domnívám, že premiérem, ministrem, senátorem ani prezidentem republiky by neměl být nikdo, kdo slouží cizímu zájmovému spolku. Vyvolává to podezření ze střetu zájmů. Připomenu, že ve výše uvedené organizaci byl i například exministr vnitra Jan Hamáček.
Všichni kandidáti na prezidenta, kteří jsou členy této organizace, by z mého pohledu měli být diskvalifikováni. Prezident republiky, premiér i ministři mají hájit zájmy občanů republiky. Žádné jiné.
U pana Farského je zřejmé, že proti jeho přesvědčení není podvod na voličích. Bude sice v USA, ale pro něho to je, jako by sloužil doma. Vůbec není schopen pochopit, co komu na tom vadí. Vždyť jede hájit svobodu, ne? Jenom jaksi nedodal, čí svobodu. Shrnu-li osobnost pana Farského, dovolil bych si ho nazvat hochštaplerem. „Hoch“ znamená v němčině „vysoký“ či „vysoko“, „staffeln“ navršit a „stapeln“ hromadit.
Farský je přesně ten ambiciózní bezskrupulózní typ člověka, který za každou cenu míří nahoru – a hromadí, až se mu za patami práší. Kdyby se to aspoň nesnažil balit do slizce ušlechtilých větiček. Skutečně někdo Farskému a jemu podobným věří, že představují změnu a že co oni říkají, je čistá pravda, k nimž jim dopomáhá sám bůh?
Žádání nového kabinetu o
důvěru se dost protahuje. Byl nějaký moment při tomto jednání
v Poslanecké sněmovně, který Vás bavil? Co Vás nejvíc
zaujalo?
Přiznám
se, že mě toto divadlo, nebo spíše pokleslý kabaret, nebaví
vůbec. Ale na rozdíl od Petra Fialy nepoužiji jeho vulgární
obrat, abych vyjádřil, jaké pocity mám ze slepené pětikoalice,
jež nám všem má vládnout.
Zaujalo mě, jak na Farského nestoudnost reagoval „Pan změna“, tedy Petr Fiala: „Činnosti vlády se to nijak nedotýká, je to rozhodnutí pana poslance. Poslanec Farský mě před časem informoval a ujistil mě o tom, že na důležitá hlasování bude přítomen.“
Za prvé zde premiér legitimizuje nečinnost poslance, navrch skutečnost, že za tu nečinnost bude v době enormní krize, kdy si jiní utahují opasky, brát tučný příjem. Za druhé nám všem vzkazuje, že některá hlasování nejsou důležitá. Přimlouval bych se za to, že až tento kabinet bude sepisovat seznam lékařských zákroků, za něž budeme muset vysolit peníze navíc, aby si dal práci s ještě jedním soupisem: Naprosto nepodstatných a nedůležitých hlasování. Pana Farského bych pak považoval za žhavého adepta na pomyslnou cenu Marie Antoinetty, „Zlatý koláč“, jež by se udělovala politikovi, který dokáže svou arogancí a neomaleností dostat co nejvíce lidí do varu.
Představil profesor Petr Fiala programové prohlášení vlády srozumitelně? Myslíte, že lidé teď už vědí, co od nové vlády očekávat?
Záleží, co si představujeme pod pojmem „srozumitelně“. Z mého pohledu jsou kroky Fialova kabinetu v něčem srozumitelné až příliš. A to bych tu zopakoval vše, co jsem Vám odpověděl k Vaší prvé otázce.
Nevím, zda to vědí úplně všichni, ale od této vlády můžeme očekávat brutální osekávání čehokoli sociálního za aplikování mimořádné arogance moci, která bude nutně vyvolávat a stupňovat hněv mnohých. Pokud pak ještě tito lidé budou soudně popotahováni, že jim třeba na Facebooku ruply nervy a okomentovali něco peprněji, než měli, napětí pochopitelně vzroste a bude eskalovat.
Když vidím chaos v přístupu Fialova kabinetu například k energetické krizi, obávám se nejhoršího. Zbídačení lidí, vyvolání masové frustrace a zloby, a nekompetentnost a výsměch těch „u kormidla“.
Co doporučujete Vy, poté, co sledujete činnost nového kabinetu? Na co se lidé mají připravit?
Této vládě bych doporučil co nejrychleji doprovodit Jana Farského – a již se nevracet. A co doporučit ostatním občanům? Aby se začali organizovat a snažili se veřejně dát najevo, co jim vadí, co se jich životně dotýká – a co nehodlají akceptovat. Nebo tady smí demonstrovat jen Mikuláš s čertem?
Samozřejmě to bude těžké v tom, že tentokrát za demonstrujícími nebude stát mainstream, aby o těchto demonstracích informoval a propagoval je.
Vidíte snad mohutnou demonstraci proti zpupnému a nedemokratickému postupu proti panu Hrubcovi? Vidíte demonstraci proti způsobu, jakým je financován STAN? Vidíte demonstraci proti masivnímu zdražování? Hlavně, že před volbami frčely údajná „Babišova drahota“ a k brzkému zapomenutí odsouzené „Pandora Papers“. Nyní je tedy vše v pořádku, demokratické a zalité pravdou, ano?
Slyšeli jsme dlouhé proslovy ve Sněmovně, jak od premiéra, tak od bývalého premiéra. Lze jejich vystoupení při hlasování o důvěře nějak porovnávat?
Je vcelku zřejmé, že premiér vždy bude své kroky hájit – a opozice bude prohlašovat, že jeho kroky pokládá za katastrofální. Nás by ovšem mělo zajímat, jaká je realita – a zda jsou jí blíže výroky předsedy vlády, nebo představitelů opozice. Toto, předpokládám, nemusím Vašim čtenářům více rozebírat. Názor si již jistě utvořili sami.
Bývalý premiér Andrej Babiš si myslí, jak řekl ve Sněmovně, že ministerský předseda trpí, když mluví na tiskovce ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Sdílíte takový pocit, nebo je to jen dojem bývalého premiéra?
Mám rád metodu názorného výkladu. Připomeňme si některé slavné Válkovy citace z konce listopadu loňského roku: „Pokud Velkou pardubickou jezdíme v Česku na koních a zavedeme tu Velkou pardubickou do Německa a budou to tak dělat na motorkách, protože prostě koně nechcou, nebude to fungovat. Ty motorky se pomlátí v taxisu a takhle to platí s těmi nařízeními.“
A doplním druhý jeho výrok z té doby: „Tak já si myslím, že jsem to popsal, ale můžu to zkusit zopakovat. Tak těžko v boji s covidem, vymyslíme nějaké další kroky, ale ty kroky můžeme dobře realizovat. Pokud máte fotbalový tým, může ho trénovat Mourinho a pak pravděpodobně ten tým bude fungovat daleko lépe, než když ho budu trénovat já.“
Bez mučení se přiznám – a to jako básník hojně využívám metafor a jinotajů, že tomuhle za mák nerozumím. Asi bych potřeboval speciální překladač, nebo holt IQ a myšlenkové pochody tohoto ministra jsou na „sprostáka“ jako já natolik náročné, že jim jednoduše porozumět nemohu.
Celkově mi připadá, že V. Válek denně studuje pohádku O chytré horákyni, a to proto, aby na jednu stranu vypadal jako „dobromil“ – a na stranu druhou aby v podstatě dělal minimálně to, co vláda předchozí.
K Vaší otázce. Má-li P. Fiala jen špetku zdravého rozumu, musí mu být jasné, že ministr Válek je jeden z pomyslných hřebů do rakve jeho vládnutí. Ale není zdaleka jediný. Máme tu například pana Rakušana – a zapomínat nelze na – jinak ho neoznačím, neboť si ho ani za mák nevážím a pohrdám jím – bakaláře Lipavského.
I premiérovi už ruply při dlouhém jednání ve Sněmovně nervy a prohlásil, že ho to „sere.“ Výrok adresovaný kolegům zachytily mikrofony. Později se omlouval. Co o tom soudíte? Je to rána vystupování Petra Fialy, který chce nastavit kultivovanější linku politické komunikace, nebo zkrátka opravdu jen důkaz, že je taky člověk?
Tohle je pro mě asi to nejmenší, co by mi vadilo. Ale v něčem je to pro mě velmi poučné. Asi oba víme, co se zde mediálně strhlo, když si prezident republiky, Miloš Zeman, dovolil přeložit pojem „pussy riot“ do češtiny.
Kde jsou nyní ty zástupy slušně mluvících a vychovaných, jejichž jemnosluch trochu ostřejší výraz prostě nesnese?
A rovněž souhlasím s těmi, kdo
poukazují na Fialovu aroganci. Toto je jeho práce. Pokud mu
demokratická debata činí problém, neměl by tuto práci
zastávat.
Říká se, že jak se do lesa volá, tak se z něj i
ozve. Pan Fiala se tedy má na co těšit.
Silná slova používal předseda SPD Tomio Okamura. Mimo jiné připomněl Fialovy společné fotky s „nepřítelem národních zájmů ČR“ Berndtem Posseltem a jeho vizi Panevropy, federace, kde již není prostor pro národní státy. Bylo to na místě?
Připomeňme si tu trochu naši historii.
V koncentračním táboře Osvětim 7. října 1942 umírala manželka již zemřelého Bedřicha Beneše, tedy bratra Edvarda Beneše. Dne 17. března 1943 zemřela i jejich dcera Jarmila. Za necelých šest měsíců po zatčení umřela v listopadu 1943 další příbuzná, Emilie Kubátová, matka dvou malých dětí. Jednalo se o přímou Hitlerovu mstu na prezidentovi Edvardu Benešovi a jeho rodině. Rovněž Jiří Beneš, synovec prezidenta Beneše, byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se vrátil domů a napsal knihu „V německém zajetí“. Více o tom se můžete dočíst v Českých národních listech.
Kdo si dnes vzpomene na henleinovské útoky na četnictvo, například v Habartově? Žádné sudety („Sudety“) jako samostatná územně správní jednotka neexistovaly. Je to konstrukt, který jde za K. Henleinem – a k tomu bychom se asi opravdu hlásit neměli. Je pro mě alarmující, že Edvard Beneš se opět stává terčem útoků – a místo, aby byl veleben jako prezident osvoboditel, je haněn a dehonestován jako válečný zločinec. Náš stát byl hitlerovským Německem zničen – a reparací se nedočkal. Místo toho se drze zmiňují nějaké dluhy našeho státu vůči Německu. Zde by měl rázně zakročit ministr zahraničí. Ale to bychom někoho hodného toho titulu museli ve vládě mít. Skutečný ministr by nejednal se zájmovým spolkem, ale jedině se svým protějškem, tedy opět ministrem zahraničí.
Děsí mě množící útoky na jeden z právních základů naší existence jako samostatného státu, na dekrety prezidenta republiky, Edvarda Beneše. Jedná se o pokus přepsat výsledky druhé světové války, a to je pro mě nepřijatelné.
Zmíním zde ještě knihy gen. justice JUDr. Bohuslava Ečera a Dr. Rostislava Kocourka, vydané u nás v roce 1946. Jsou to knihy "Norimberský soud" a "Svět žaluje v Norimberku". V současnosti se Landsmanschaft a jeho čeští spojenci tváří, že neexistuje ani publikace o Norimberském soudu, která krátce přiznává vinu Němců žijících v Československu a hlásících se k Henleinovi na zločinných úkladech proti Československu.(J. J. Haydebrecker, J.Leeb, "Norimberský soud", české vyd. Euromedia 2007, str.253-256.)
Výše zmíněné údaje jsou čirá fakta, jež si může kdokoli ověřit – nejedná se tedy o propagandu.
Zejména by se měli v tomto ohledu dovzdělat P. Fiala, bakalář Lipavský a Markéta Pekarová Adamová, která pak snad konečně přestane nazývat protektorát Böhmen und Mähren autonomním.
Okamura pak citoval od hraběte Kalergiho, který má sochu v Bruselu. „Současná etapa demokracie je pouze mezidobí mezi dvěma velkými aristokratickými epochami. Feudální aristokracií meče a sociální aristokracií ducha,“ přečetl. Co k tomu říci? Již v některých dřívějších rozhovorech jsem tuto éru označil za systémový kolaps. Je otázkou, co nastane po něm. To si v tuto chvíli netroufám odhadovat.
Nová vláda podle Okamury zastává úplně to nejhorší, co Brusel prosazuje. Energetická diktatura ve prospěch vybraných firem, tlak na federalizaci EU, zbavení formálních zbytků suverenity, plán na likvidaci evropské kultury. Nejsou obavy přehnané?
Vypíchl bych ještě další moment. Doslova křížové tažení proti Rusku a Číně, které naší ekonomice ani energetické politice v těchto těžkých časech rozhodně nepomáhá. Nepotřebujeme ministry války. Potřebujeme zkušené diplomaty. Takovým je v mých očích například Petr Drulák, jenž rovněž ve Vašem médiu publikuje své názory. Postavme si vedle sebe jeho, s jeho tituly, zkušenostmi, dílem a praxí – a bakaláře Lipavského. Také vnímáte tu obří propast?
A takto bych mohl brát jeden resort za druhým.
Jsem pevně přesvědčen, že pro
většinu občanů, jako jsem já, není nepřítelem Rusko ani Čína.
Nechceme být proti nim nahnáni do nesmyslné války.
Proto si
na závěr kromě pevného zdraví dovolím nám všem popřát život
v míru a vzájemné toleranci a kooperaci. Dovolíte-li, zakončím
tento náš rozhovor kromě srdečného poděkování rovněž básní:
Přeji nám svět…
Přeji
nám svět, kde žádná slova drzá
na
indexu se nikdy neobjeví,
svět,
kde nám úsměv na rtech nezamrzá,
a
v kterém nezní zbraně, ale zpěvy.
Přeji
nám svět, v němž nikdo nehladoví,
a
v němž ti slabší nejsou stále biti,
svět,
v němž je zlé se klanět neřádovi.
Přeji
nám svět, v němž přetvářka se zřítí.
Svět,
v němž jsou běžná různá stanoviska,
svět,
který jedna pravda neovládá.
Svět,
v němž z nás každý naději svou získá,
svět,
v němž je barev vskutku celá řada.
Přeji
nám svět, kde zisk tím hlavním není,
a
v němž se na něj nepřepočítává.
Svět
s právem na mír dalších pokolení,
svět,
v němž má každý z nás svá daná práva.
Přeji
nám svět, jenž k vraždám nevybízí,
svět,
v kterém faleš není přikázáním.
Přeji
nám svět, co nezmítá se v krizi,
svět,
v němž lze žít a pevně stát si za ním.
Přeji
nám svět, jenž mysl nepokřiví,
svět,
kde se vrahům nikdy nepodlézá,
svět,
v němž nám děti nerostou jak dříví,
svět,
v němž se vítá jiná hypotéza.
Přeji
nám svět, jenž lásku nepotlačí,
svět,
v němž je vždycky místo pro hledání.
Přeji
nám svět, v němž nechybí hlas ptačí,
svět,
v němž se myslí, a to bez přestání.
Přeji
nám svět, v němž nebudeme vězni
těch,
kdo nás jenom sprostě ožebračí.
Svět,
v kterém paměť jen tak neodezní,
svět,
v němž jsou oči k vidění, ne k pláči.
Přeji
nám svět, jenž chudé neznásobí,
svět,
který pozná, co je spravedlivé,
svět,
v kterém zločin není bez žaloby.
Svět,
který ví, že cit je osmým divem.
Přeji
nám svět, který nás neponíží,
svět,
který tupé stádo nevychová.
Přeji
nám svět, jenž zbavuje se mříží,
svět,
v němž se činy cení víc než slova.
Přeji
nám svět, který nás neznásilní,
svět,
který naše děti neznetvoří,
svět,
v němž lze růst – svět, v němž budeme silní,
svět,
který není utopený v hoři.
Přeji
nám svět, jenž oči nezamhouří
nikdy,
když křivda v jeho zdech se páchá.
Přeji
nám svět, jenž umí přečkat bouři,
svět,
v kterém není mottem: „Dej si bacha“.
Přeji
nám svět, jenž nepovýší hloupé,
svět,
který moudrým ústa nezalepí,
svět,
jenž se v krvi nikdy nevykoupe,
svět,
v kterém není povinnost být „happy“.
Přeji
nám svět, v němž oheň je i voda,
svět,
jenž nám naše srdce otevírá,
svět,
v kterém nikdo duši nezaprodá.
Přeji
nám cestu – zmizí propast širá…
Namluveno ZDE